Hybridní práce a osm objetí denně: proč jsem vděčná za nové způsoby práce ve společnosti Mars
Autorka: Margaret Mitchell, globální viceprezidentka společnosti Mars pro lidské zdroje a organizaci
Jsem vděčná za ty maličkosti, které mě donutí zastavit se. Možná je to očekáváním toho, co přinese rok 2023, který v nás probouzí naději a láká novými možnostmi. Možná mě navždy ovlivnily světové události posledních let a snažím se nezapomínat na to, na čem opravdu záleží. Ať už je to čímkoli, nedávno jsem jeden z těchto krásných okamžiků zažila, když mě můj dvanáctiletý syn pevně objal, než poslední den před prázdninami naskočil do autobusu.
Než pandemie obrátila svět vzhůru nohama, žili jsme v Singapuru. Vzpomínám si, jak jsem se jednou večer vrátila domů z práce a uviděla svého nejmladšího syna (dnes dvanáctiletého), jak netrpělivě čeká, až mi poví, co se dozvěděl o vědeckých poznatcích o objetí. Ano, o objetí. Vysvětlil mi, že osm objetí denně je (podle jeho vyučující) magické číslo, a vyjmenoval řadu faktů o zdravotních přínosech oněch osmi objetí, od snížení krevního tlaku po zvýšení hladiny serotoninu. Po téhle informaci mě čekalo nezvykle silné, pevné a dlouhé objetí. Smála jsem se jeho nadšení, dokud mě nepustil. V tu chvíli jsem v jeho tváři spatřila výraz, který vypovídal o něčem úplně jiném.
„Co se děje?“ zeptala jsem se. Neodpověděl.
V hlavě se mi honila všechna obvyklá podezření: šikana ve škole, problémy s učitelem, hádka s některým z bratrů…
„Mně můžeš říct cokoli,“ pobídla jsem ho.
Zjevně musel sebrat odvahu, a tak jsem trpělivě čekala a byla připravená využít svoje maminkovské superschopnosti k řešení problémů, až se mi svěří.
Řekl ta slova velmi tiše. „Myslím, že na osm objetí každý den nemáš dost času,“ hlesl.
To mě dostalo. Můj tehdy osmiletý syn pociťoval následky dlouhých dnů v kanceláři a náročného cestování a teď se obával, že nemám dost času na osm objetí denně, ať už to podle něho pro moji životní pohodu znamenalo cokoli. Pokud moje dítě mělo pocit, že si nedokážu najít každý den pár minut na pár objetí navíc, co jsem vlastně dělala? Jako pracující rodič víte, že vždycky budete muset hledat kompromisy. Když si těchto kompromisů vaše dítě všimne a dělá si o vás starosti, cítíte, že něco není v rovnováze.
Přesuňme se teď k největšímu globálnímu experimentu týkajícímu se práce na dálku, který kdy proběhl: covidové pandemii a miliónům kancelářských pracovníků, kteří museli začít pracovat z domova. Naši skvělí kolegové na všech pracovištích společnosti Mars od veterinárních nemocnic přes továrny až po kanceláře se dokázali zorientovat v tom, jak pracovat bezpečně a udržet naše podniky v chodu. Pro ty, kteří pracovali v kancelářích, to znamenalo, že v době vrcholící pandemie pracovali plně na dálku, necestovali a k výkonu své práce využívali technologie. Jaká úžasná ukázka lidské šikovnosti a houževnatosti! Já tehdy řídila tým, který v našem asijsko-pacifickém regionu pracoval převážně na dálku, ale pořád mi chybělo setkávání s kolegy u kávy a řešení složitých obchodních problémů v konferenční místnosti s tabulemi a poznámkami na stěnách (doma o samotě to prostě není ono). Stejně jako zbytek světa jsem ale zjistila, že i práce na dálku má své klady.
Zničehonic jsem měla čas na osm objetí denně. Díky tomu, že jsem necestovala za prací a moje tři děti se učily online, trávili jsme spolu víc času než kdy dřív. Uprostřed chaosu našeho nového virtuálního světa jsem ocenila chvíle vzájemného kontaktu během dne, pravidelné rodinné večeře, vtipné situace, kdy jsem nevěděla, že mě virtuální třída slyší (!), a dokonce i společné soužití u jídelního stolu, kde jsme řešili závěrečné úkoly, které jsme měli ještě před spaním stihnout. Takový byl život v naší malé rodinné bublině. Jako každý jsem si nebyla úplně jistá, jak bude vypadat život po pandemii nebo kdy nějaká další kapitola vůbec začne. Věděla jsem ale jistě, že nechci ztratit pevnější spojení se svou rodinou. Věděla jsem ale jistě, že nechci ztratit čas na osm objetí každý den.
V létě 2021 Mars oznámil, že budoucnost kancelářských zaměstnanců firmy bude hybridní. Uvědomili jsme si, že máme šanci změnit koncepci toho, kde, kdy a jak pracujeme v souladu s našimi pěti zásadami a smyslem. Doufali jsme, že tato změna nabídne flexibilitu, která bude oboustranně prospěšná jak našim lidem, tak podniku. Záměrně jsme se také rozhodli poskytnout svým spolupracovníkům globální doporučení založená na vědeckých důkazech a povzbudit je, aby trávili přibližně polovinu svého času osobním kontaktem se svými týmy a kolegy, pokud je to bezpečné.
Do kanceláře jsem se poprvé vrátila v červnu 2021. Během pandemie jsem převzala novou funkci, takže mě v naší globální centrále v McLeanu ve Virginii čekala jak nová práce, tak nová kancelář. Některé aspekty této hybridní flexibility mi vyhovovaly: změna prostředí, opětovné setkávání se známými i novými tvářemi, pochopení přínosu osobního setkávání týmu, který je ve stejnou dobu na stejném místě, i využívání virtuálních spojení tam, kde to dávalo větší smysl, možnost zvolit si, kde a kdy budu pracovat, podle toho, jaké úkoly mám právě před sebou. Samozřejmě se ale objevily i nové výzvy a pnutí: technologie, která musela dohnat naši novou potřebu hybridních schůzek; neustálé přizpůsobování se podle toho, jak nové kmeny a vlny pandemie ovlivňovaly možnosti osobního setkávání; neustálé rozvíjení našich dovedností, aby „asynchronní“ práce fungovala; a vyvažování našich individuálních osobních pracovních preferencí s potřebami našich zákazníků a celého týmu. Řeknu vám, byla to celkem fuška.
Je jasné, že vědecké poznatky o flexibilní práci se stále formují, ale zatím se potvrzuje, že hybridní práce je pro podniky i lidi přínosná, což není překvapivé. Stejně jako každá jiná organizace na této planetě řešíme, jak naši vizi flexibilní práce přenést do bezproblémové a inkluzivní praxe na fyzických i digitálních pracovištích pro naše spolupracovníky. Den po dni a experiment po experimentu se učíme chápat, co nám tento další vývoj přinese. Podle mě to stojí za námahu, pokud nám to pomůže vybudovat smysluplnější a vyváženější pracovní svět, ve kterém můžeme společně dosáhnout velkých úspěchů.
Proto jsem vděčná společnosti Mars a všem zaměstnancům po celém světě, kteří vynakládají úsilí na to, abychom v této „nové normalitě“ nacházeli nové cesty vpřed pro dobro všech. Protože ať už budete společný úspěch měřit jakkoli (já pořád počítám i denní objetí), vždy spoluvytváří lepší lidi, lepší podniky a podle mého názoru i lepší svět.
